Řapíkatý celer se loupe? Tři triky, jak na to snadno

Proč se řapíkatý celer špatně loupe

Řapíkatý celer. Už jen při pomyšlení na jeho přípravu se mnohým z nás vybaví ta nepříjemná chvilka u kuchyňské linky, kdy se snažíme dostat tu zatracené vlákna pryč. Loupání řapíkatého celeru představuje pro mnoho lidí skutečnou výzvu – víte, o čem mluvím? Ta frustrace, když se vám slupka třepí, vlákna visí všude možně a výsledek vypadá spíš jako pohroma než připravená zelenina.

Co za tím vším vlastně stojí? Hlavní viník je jasný: tuhá podélná vlákna, která procházejí celou délkou řapíků. Tahle vlákna jsou tam přirozeně, slouží rostlině k tomu, aby mohla transportovat živiny a vodu. Jenže když se pustíte do klasického loupání škrabkou, vlákna se prostě nechtějí oddělit. Místo hezky oloupaného řapíku máte roztřepený chaos s kousky slupky, které visí na všech stranách.

A to není všechno. Slupka není všude stejně tlustá – tohle vás možná překvapí. Dole u báze je silná a pevná, zatímco nahoře u špiček je tenká a křehká. Takže při loupání někde seberete až moc dužiny a jinde zase slupka zůstane. Problém s loupáním řapíkatého celeru se ještě znásobuje, když jste koupili trochu starší zeleninu z chladničky. Tam už jsou ta vlákna jako dráty.

Všimli jste si někdy, že ty řapíky vlastně ani nejsou rovné? Většinou se trochu prohýbají, a to je další komplikace. Škrabka vám sklouzává, zakusuje se do dužiny kde nemá, prostě noční můra. Tento problém je ještě horší u těch tlustších kusů, které mají navíc různé žlábky a nerovnosti na povrchu.

Pak je tu otázka vlhkosti. Umyjete celer, a je tak kluzký, že vám lítá po prkénku. Zároveň škrabka má co dělat, aby se zachytila. Necháte ho zase úplně vyschnout? Slupka se vám bude drolit a lámat jako papír. Je to prostě chození po laně.

Když se nad tím zamyslíte, celá ta struktura celeru je navržená tak, aby byla rostlina pevná a zároveň pružná. Skvělé pro rostlinu, horší pro nás v kuchyni. Tahle biologická výbava znamená, že se slupka neodloupne jedním plynulým pohybem, jak bychom si přáli. Ne, ona se trhá, zanechává nepravidelné zbytky a celulózová vlákna jsou prostě neuvěřitelně odolná. A protože jdou podél řapíku, každý pokus loupat napříč narazí na pořádný odpor.

Vláknitá struktura stonků komplikuje loupání

Řapíkatý celer – skvělá zelenina s výraznou chutí, kterou máme rádi v polévkách, salátech i teplých pokrmech. Jenže kdo s ním už někdy pracoval, ten dobře ví, že má jeden háček. Ta vlákna! Když ho chcete oloupat, je to prostě noční můra.

Ty stonky jsou plné dlouhých, pevných vláken, která probíhají po celé délce. V přírodě mají samozřemě svůj smysl – drží rostlinu zpříma, transportují živiny, zkrátka dělají to, co mají. Celer díky nim může vyrůst pěkně do výšky a nevyvracet se. Ale zkuste s tím pak pracovat v kuchyni! Tahle vlákna vám pěkně zkomplikují život.

Určitě znáte tu situaci: vezmete nůž nebo škrabku, chcete celer oloupat jako třeba mrkev, a ono to prostě nejde. Vlákna se táhnou, motají se, visí na stonku v dlouhých pruzích. Pořád musíte čistit nůž, vlákna se lepí všude, kde nemají, a než zpracujete pár stonků, máte plné nervy. Zní vám to povedomě?

Největší problém je na povrchu stonku, tam jsou ta vlákna opravdu tvrdá a hustá. Je to taková ochranná vrstva plná celulózy. A co se stane, když ji neodstraníte? No, můžete si připravit jakkoli dokonalé jídlo, ale ta textura bude prostě špatně – vláknité, tuhé, nepříjemné na skousání. Ano, při vaření se to trochu změkčí, ale vlákna nikdy úplně nezmizí. Zůstanou tam a budou vás otravovat při každém soustu.

Jak na to tedy? Zkušení kuchaři vám potvrdí, že klasické loupání není ta pravá cesta. Mnohem líp funguje, když ta vlákna prostě stáhnete – chytíte je nahoře a táhnete dolů, směrem k základně stonku. Jde to s tím lépe, protože respektujete přirozený směr růstu. Jenže i tak to chce čas a trpělivost. Každý stonek musíte zpracovat zvlášť, pěkně pomalu. Někteří doporučují začít zespodu, kde jsou vlákna silnější a dají se líp chytit, a pak je jedním plynulým tahem stáhnout.

A ještě jedna věc, která vám práci neusnadní: vlákna nejsou všude stejná. Na jednom místě jsou hustá jako drát, o kousek dál zase jemnější. Nemůžete prostě jet pořád stejně, musíte se přizpůsobovat. Mladé, tenké stonky jsou na tom obvykle líp než ty staré tlusté – to je dobré vědět, až budete vybírat celer v obchodě.

Správný výběr nože pro loupání celeru

# Loupání řapíkatého celeru: Jak si usnadnit práci v kuchyni

Už jste se někdy poprali s řapíkatým celerem a měli pocit, že to je boj, který prostě nemůžete vyhrát? Tahle zelenina dokáže pěkně potrápit. Vláknitá struktura, nepravidelný tvar – a najednou zjistíte, že nůž, kterým běžně krájíte rajčata, prostě není to pravé ořechové.

Když vybíráte nůž na celer, není to jen o tom, chytit první, který vám přijde pod ruku. Ostrost čepele rozhoduje o všem – o tom, jestli budete loupat hladce a bezpečně, nebo se budete celou dobu trápit. Tupý nůž? To je přímá cesta k frustraci. Sklouzává, musíte tlačit víc, a to riziko, že se řízněte, prudce stoupá. Navíc výsledek vypadá, jako by ho dělal začátečník.

Co se týče velikosti, tady platí, že větší není vždycky lepší. Kratší čepel kolem osmi až deseti centimetrů vám dá mnohem lepší kontrolu nad tím, co děláte. Představte si, že pracujete s dlouhým nožem na tenké řapíky – je to jako kdybyste kreslili tužkou dlouhou metr. Prostě to nejde tak, jak by mělo.

Tvar čepele není jenom technická záležitost. Mnoho lidí, kteří vaří pravidelně, přísahá na nůž s lehce zakřivenou čepelí. Proč? Protože kopíruje tvar řapíku a jde to prostě líp. S rovnou čepelí to taky zvládnete, ale budete muset trochu víc zapracovat na technice.

Materiál čepele možná zní jako detail, ale věřte, že není. Kvalitní nerezová ocel vydrží ostrá mnohem déle a nemusíte ji brousit každý druhý týden. Dobrá ocel znamená i to, že se o nůž snadněji staráte – a to oceníte zejména tehdy, když připravujete zeleninu častěji.

A rukojeť? Ta je důležitější, než si myslíte. Když loupete větší množství celeru, ruka vás po chvíli začne bolet, pokud držíte nepohodlný nástroj. Dobrá rukojeť se vám přirozeně přizpůsobí dlani a necítíte ji. Protiskluzový povrch je pak bonus, který oceníte hlavně když máte ruce mokré nebo se vám celer trochu potí.

Většina problémů s loupáním celeru vlastně vychází z toho, že používáme špatný nástroj. Vláknitá struktura potřebuje čistý řez, ne trhání a tahání. Kvalitní nůž sice něco stojí, ale ušetříte čas, nervy i zeleninu, která by jinak skončila v koši. A hlavně – budete bezpečnější.

Technika loupání od spodní části stonku

Loupání celeru od spodku stonku je osvědčený trik, kterým se zbavíte těch nepříjemných vláken a přitom nepřijdete o cennou dužinu. Víte, jak to je – vlákna rostou po celé délce řapíku, a když si to uvědomíte, celé loupání najednou dává smysl.

Začněte tam, kde řapík přechází do kořene, tedy úplně dole. Tady jsou vlákna jaksi volnější a dají se nejlépe zachytit. Stačí mělký zářezík – tak milimetr, maximálně dva. Když to přeženete a řežete hlouběji, přijdete o spoustu dobrého. A když zase budete moc opatrní, vlákno vám neutrhne celé najednou a budete se s ním trápit.

Teď chyťte uvolněný konec mezi palec a nůž nebo prostě mezi prsty a táhněte plynule nahoru k lístkům. Žádné škubání, žádné trháni – prostě jeden klidný pohyb. Nejlépe v úhlu tak dvacet, třicet stupňů od povrchu. Zkuste si to, sami ucítíte, kdy to jde jak po másle.

Napnuté vlákno musíte držet pořád stejně, to je základ. Jakmile povolíte, vlákno se začne lámat na kousky a máte problém. Zkušení kuchaři vám poradí namočit celer trochu do vody – vlhká vlákna jsou pružnější a míň se trhají.

Krása tohoto způsobu je v tom, že vidíte přesně, co se děje. Když se vlákno začne vychylovat nebo hrozí, že se přetrhne, hned to poznáte a můžete upravit úhel nebo sílu tahu.

Nejlíp to funguje u čerstvého celeru, kde jsou vlákna ještě pevná. U starších kusů, které už trochu zavadly, se musíte víc hlídat – vlákna prasknout snáz. Někdy je lepší rozřezat silnější řapík napůl a loupat každou polovinu zvlášť, než riskovat, že se vám to celé rozpadne pod rukama.

Blanšírování usnadňuje odstranění vláken a slupky

Řapíkatý celer umí v kuchyni pěkně potrápit. Kdo jste někdy zkoušeli zbavit ty řapíky vláknitých šlach a tvrdé slupky, určitě víte, o čem je řeč. I když ho pořádně umyjete, vlákna tam stejně zůstávají. Není divu, že spousta lidí raději sáhne po jiné zelenině, i když celer má skvělou chuť a spoustu zdravých látek.

Zkuste ale blanšírování. Tahle jednoduchá metoda vám ušetří spoustu času a nervů. Funguje to tak, že zeleninu na chvilku ponoříte do vroucí vody a pak ji rychle vychladíte v ledové vodě. Díky tomu se povrch celeru změkčí a slupka i ta otravná vlákna jdou dolů mnohem snáz.

Ten tepelný šok, co celer zažije, naruší strukturu vnějších vrstev, zatímco vnitřek zůstane v pořádku. Vlákna se uvolní a můžete je stáhnout po celé délce stonku – jako kdybyste loupali bavlnku.

Jak na to? Nic těžkého. Připravte si hrnec s vroucí vodou a misku s ledovou vodou (klidně tam hoďte i kostky ledu). Řapíky celeru ponořte do vařící vody zhruba na třicet až čtyřicet pět sekund – to je přesně ta doba, kdy se povrch změkčí, ale chuť a struktura zůstanou. Pak celer hned přehoďte do ledové lázně a nechte tam minutu nebo dvě. Ten rozdíl teplot je přesně to, co potřebujete.

Jak celer vytáhnete z ledové vody, uvidíte rozdíl hned. Slupka je průhlednější a měkčí, vlákna se začínají oddělovat. Teď stačí vzít ostrý nůž, zachytit kraj slupky na jednom konci a slupka se prakticky stahuje sama – často v dlouhých pruzích. Zkuste si to sami a uvidíte, jak obrovský je to rozdíl oproti trápení se surovým celerem, kdy vám vlákna pořád praskají a loupete malinké kousíčky.

A není to jen o snadnějším loupání. Krátké povaření trochu zmírní hořkost, kterou některé druhy celeru mají. Zelenina je pak křehčí a šťavnatější – ideální do salátů nebo studených jídel. Jen pozor, nepřehánějte to s časem ve vroucí vodě. Když to přeženete, celer ztratí tu typickou křupavost.

Jestli s loupáním celeru bojujete pravidelně, blanšírování vám změní život. Z otravné půlhodinové práce se stane záležitost pár minut.

Kdy je nutné celer vůbec loupat

Řapíkatý celer – loupat, nebo neloupat? Tahle otázka dokáže rozpoutat vášnivé debaty v každé kuchyni. A víte co? Jednoduchá odpověď prostě neexistuje.

Když si vezmete do ruky svěží svazek celeru, všimnete si těch dužnatých řapíků pokrytých jemnou vrstvou. A právě tahle vnější vrstva vám může pěkně zkomplikovat život. Na povrchu najdete vlákna, která dokážou zkazit jinak skvělý pokrm. Kdo z vás už někdy skousl salát a musel vytahovat z úst houževnaté nitky? No právě.

Všechno závisí na tom, co máte zrovna v ruce. Mladý jarní celer je úplně jiná liga než ten podzimní drsňák. Mladé stonky jsou křehké, šťavnaté a jejich slupka je tak jemná, že ji klidně můžete nechat být. Stačí omýt, odříznout poškozené kousky a hurá do toho. Ale zkuste to samé se starším celerem – skončíte s vlákny mezi zuby a pokrmem, který připomíná žvýkání provázku.

Záleží taky na tom, co chcete vařit. Házíte celer do smoothie nebo mixujete na šťávu? Pak si s loupáním nelamte hlavu – mixér všechno rozdrtí. Ale chystáte salát, kde budou kousky celeru vidět a cítit? To už je úplně jiná. Tady se vláknitost projeví naplno a věřte, že to poznáte při každém soustu.

Vaříte polévku nebo dusíte zeleninu? Teplo vlákna trochu změkčí, takže si možná říkáte, že loupání můžete vynechat. Jenže pozor – i po vaření můžou ta houževnatá vlákna přežít a pokazit vám jemnou strukturu pokrmu. Zkušení kuchaři vám potvrdí, že i do vařených jídel se vyplatí aspoň trochu slupku odstranit, hlavně když máte starší kusy.

A teď k tomu nepříjemnému: loupání celeru je prostě otrava. Není to jako škrábat brambory. Ty řapíky mají zvláštní tvar, vlákna se musí tahat opatrně, abyste nepřišli o polovinu dužniny. Trvá to, chce to trpělivost a zručnost. Proto to spousta lidí prostě vzdá – a pak se diví, proč jim ten salát nejde spolknout.

Alternativa k loupání je jemné nakrájení

Řapíkatý celer dokáže v kuchyni pěkně potrápit. Na jednu stranu skvěle ochutí spoustu jídel, na druhou stranu jeho příprava někdy působí jako zbytečná komplikace. Určitě znáte tu situaci – stojíte u kuchyňské linky s řapíkem v ruce a přemýšlíte, jestli ho opravdu musíte celý oloupat, nebo existuje nějaká jednodušší cesta.

Stačí ho nakrájet na opravdu tenké plátky a máte vyhráno. Není to žádná věda a ušetříte spoustu času. Navíc ve slupce zůstanou všechny ty důležité živiny, které by jinak skončily v koši.

Proč vlastně lidé celer vůbec loupají? Tahle zelenina má vnější vlákna, která bývají dost tuhá. Když je sníte, může to být jako žvýkat provázek. Proto se tradičně sahá po škrabce nebo noži a ta vlákna se odstraňují. Jenže to je docela otrava a nikdy vám to stejně nevyjde stoprocentně. A co hůř – těsně pod povrchem jsou látky, o které pak přijdete. Zkušenější kuchaři proto hledají cestu, jak si ušetřit práci a zároveň nepřijít o to dobré.

Když celer nakrájíte na fakt tenké plátky nebo proužky, děje se něco zajímavého. Čím tenčí kousky máte, tím míň vám ta vlákna vadí. Prostě se rozdrobí a při jídle je skoro nepoznáte. Tohle skvěle funguje třeba do salátů, polévek nebo když připravujete nějakou zeleninovou směs na restování.

Chcete to zvládnout dobře? Vezměte si pořádně naostřený nůž – s tupým se budete akorát trápit a celer vám bude pod rukama spíš mačkat než krájet. Řapíky si nejdřív podélně rozpulte na menší části a pak je šikněte napříč na ty nejtenčí plátky, co zvládnete. Když máte doma mandolínu, teď je ta pravá chvíle ji použít – všechny plátky budou krásně stejně tenké a hotovo máte za pár minut.

Co na tom oceníte nejvíc? Nejen že to jde rychleji, ale pokrm bude chutnější. Ve vnější části řapíků se totiž schovávají aromatické látky a esenciální oleje, které celeru dávají tu typickou chuť. Když ho oloupete, přijdete o ně. Tenké plátky se navíc rychleji uvaří a krásně pustí svou chuť do polévky nebo omáčky. To pak poznáte.

A víte co? Když chystáte něco, co se bude vařit nebo dusit déle – třeba nějaký vývar nebo dlouho dušenou zeleninu – můžete na loupání úplně zapomenout. Dlouhé tepelné zpracování ta vlákna samo o sobě změkčí tak, že vám nebudou nijak vadit. Jemné nakrájení v takovém případě hlavně urychlí přípravu a pomůže, aby se chutě všech surovin hezky propojily.

Využití neloupaného celeru v různých receptech

Řapíkatý celer je v naší kuchyni skutečně oblíbená zelenina – ta výrazná chuť a vůně ho prostě dělají nezaměnitelným. Často se ale lidé ptají, jestli ho musí před použitím loupat. A víte co? Slupka obsahuje spoustu živin a vlákniny, takže by byla opravdu škoda ji házet pryč. Navíc se dnes stále častěji setkáváme s tím, že zeleninu používáme co nejpřirozenější, bez zbytečné úpravy.

Když se rozhodnete celer neloupat, máte před sebou celou řadu možností. Pořádně ho omyjte pod tekoucí vodou – to je samozřejmě základ. Mladé, čerstvé stonky mají slupku jemnou a příjemnou, takže loupání fakt není potřeba. U starších stonků může být povrch trochu vláknitější, ale i tak se dá použít, když s nimi správně zacházíte.

Do polévek a vývarů se neloupany celer hodí skvěle. Při vaření ze slupky uniká krásné aroma a chuť se vám pěkně rozloží do celého pokrmu. Prostě stonky nakrájíte na menší kousky a přidáte k ostatním surovinám. Polévka pak má výraznější chuť a hezkou tmavší barvu – tohle gurmáni opravdu oceňují. A ve vývarech, které jsou základem mnoha našich tradičních jídel, funguje úplně stejně.

Do salátů můžete celer nakrájet na tenké plátky nebo proužky. Zkuste ho třeba s jablky, ořechy a jogurtovým dresinkem – je to osvěžující, chutné a vypadá to hezky. Slupka dá salátu zajímavou strukturu a ještě zvýší jeho nutriční hodnotu. Pokud máte radši jemnější konzistenci, nakrájejte stonky hodně najemno nebo je nastrouhejte na hrubším struhadle.

Celer se skvěle hodí i na dušení. Na pánvi s trochou oleje nebo másla z něj uděláte výbornou přílohu k masu nebo rybám. Když přidáte čerstvý tymián nebo rozmarýn, přirozená chuť celeru ještě víc vynikne a všechno to krásně ladí dohromady. Při dušení slupka změkne a stane se přirozenou součástí pokrmu.

Máte rádi pečenou zeleninu? Nakrájejte stonky na delší kusy, pokapejte olivovým olejem, posypte solí a pepřem a dejte péct do zlatova. Dostanete křupavou zeleninu s karamelizovaným povrchem – úžasná svačina nebo příloha. Vysoká teplota ze slupky udělá příjemně křupavý povrch, který kontrastuje s měkkým vnitřkem stonku.

Do smoothies a šťáv neloupany celer přinese nejen chuť, ale taky maximum vitamínů a minerálů. Dnešní mixéry zvládnou stonky i se slupkou rozmixovat úplně nahladko, takže se nemusíte bát nepříjemných vláken. Zkuste ho s jablky, okurkou a citrónem – osvěžující nápoj plný energie.

Skladování celeru pro snadnější pozdější zpracování

Řapíkatý celer není zrovna ta nejpříjemnější zelenina na zpracování – to ví každý, kdo ho alespoň jednou loupal. Ale víte co? Když ho správně uskladníte, celá ta otravná práce s loupáním půjde mnohem snazší.

Klíčem k úspěchu je uložit celer správně hned po sklizni nebo po návratu z obchodu. Potřebuje chladno a vlhko – ideálně někde mezi dvěma až čtyřmi stupni. Při téhle teplotě zůstane pevný a čerstvý, nezvadne a nezmění se v gumovou tyčinku. A ta vlhkost? Měla by být kolem devadesáti procent, jinak vám stonky vyschnou a o žádném jednoduchém loupání si můžete nechat zdát.

Jak na to doma? Je to vlastně jednoduché. Zabalte celer do vlhké utěrky nebo papírové kuchyňské utěrky a dejte ho do igelitového sáčku s dírkami. Tahle metoda mu zajistí potřebnou vlhkost, ale zároveň nechá vzduch cirkulovat. Když ho naopak uzavřete napevno, začne se uvnitř tvořit kondenzovaná voda a celer vám prostě shnije.

Chcete vědět, co opravdu funguje? Zkuste celer před uložením krátce blanšírovat. Ponořte stonky na třicet až čtyřicet vteřin do vroucí vody a pak je rychle přehoďte do ledové. Tahle jednoduchá finta uvolní vláknitou strukturu celeru a později ho budete loupal jako nic. Jen ho pak pořádně osušte a uložte do ledničky klasicky.

Máte sklep? Perfektní! Starý dobrý způsob skladování v písku nebo vlhkých pilinách vydrží celeru zajistit skvělé podmínky i několik měsíců. Stačí dát stonky svisle do bedny s vlhkým pískem, každý trochu od sebe, aby měly prostor. Jen nezapomeňte písek čas od času zkontrolovat a podle potřeby navlhčit.

Důležité je taky to, jaký celer si vyberete nebo sklidíte. Mladší a střední stonky se loupou podstatně líp než ty přerostlé obry. Staršímu celeru se vlákna strašně zpevní a vnější vrstva ztuhne – a pak se s ním můžete trápit, jak chcete.

Plánujete použít celer až za delší dobu? Blanšírujte ho, nakrájejte a zamrazte. Ano, textura se trochu změní, ale příště ho prostě hodíte rovnou do polévky nebo omáčky. Žádné loupání, žádné trápení – blanšírování už odstranilo ta otravná vlákna za vás.

Někdy i ta nejjednodušší zelenina dokáže být naší největší zkouškou trpělivosti, jako když se snažíme oloupat řapíkatý celer a vlákna se nám stále zamotávají pod nůž

Vratislav Sedláček

Časté chyby při přípravě řapíkatého celeru

Řapíkatý celer – zdánlivě jednoduchá zelenina, že? Ale věřte mi, i ti nejzkušenější z nás tu občas udělají chybu, která pak pokazí celé jídlo.

Největší omyl? Spousta lidí si myslí, že řapíkatý celer musí být kompletně oloupán. To je ale naprostá ztráta času i chuti! Stačí přeci sundat jen tu vláknitou vrstvu z povrchu, která by jinak vrzala mezi zuby. Zbytek je křupavý a plný chuti.

A jak na to? Tady dělají mnozí další chybu. Vezmou škrabku na brambory a hurá do toho. Jenže pak odstraňují mnohem víc, než je potřeba – a je po chuti i živinách. Zkuste radši ostrý nůž a jemně stáhněte jen ta vlákna z povrchu. Existují i speciální škrabky, ale upřímně, dobrý nůž v šikovných rukou udělá stejnou službu. A nezapomeňte – pracujte po částech, ne celou stopku naráz.

Znáte to, když si dáte celer a najednou vám mezi zuby chroupe něco nepříjemného? To je právě proto, že někdo zapomněl na vlákna z vnitřní strany stopek. Většina z nás čistí jen venkovní část, ale tahle vlákna zevnitř dokážou pokazit i jinak skvělý salát nebo polévku. Při vaření navíc ještě ztvrdnou.

A timing? Ten je u celeru klíčový. Nakrájíte ho ráno na večerní salát a co se stane? Zčerná a zvadne. Celer prostě oxiduje rychle. Máte-li ho připravit dopředu, hoďte ho do misky s vodou a pár kapkami citrónu – zůstane pěkně zelený a svěží.

Kde ho vlastně skladujete? Sucho je pro celer nepřítel číslo jedna. Zabalte ho do vlhké utěrky nebo dejte do děrovaného sáčku a do lednice s ním. Suchý celer je vláčný, mdlý a loupání z něj je pak opravdová muka.

Ještě jedna věc – umýváte ho pořádně? Mezi těmi stopkami se toho schovává! Hlína, písek, všechno možné. A když to před čištěním neopláchnete pod tekoucí vodou, rozmazáváte si to pak po celé zelenině. Nejdřív důkladně umýt, pak teprve čistit – v tomhle pořadí to prostě funguje. A nedělte stopky hned na začátku, s celou hlavou se pracuje mnohem líp.

A co ty listy nahoře? Vyhazujete je? To je ale škoda! V těch listech je plno vitamínů, navíc krásně voní. Nasekejte si je do polévky, přidejte do omáčky nebo usušte na příště. Vyhazovat je je čisté plýtvání – jak potravinami, tak penězi.